Honda 
CBF 600SA

Medailon

V roce 2016 mě můj nejlepší kamarád Michal Vrba zlomil. Dal mi k narozeninám olej na řetěz a povídá: "Teď už musíš!". Věděl jsem to dlouho, že bych rád, ale tak nějak pořád bylo na pořadu dne něco jiného. Po tomhle ale už nebyla jiná cesta. Celý podzim a zimu jsem přemýšlel jakou. Googlil jsem, sledoval testy na youtube, četl recenze a procházel všelijaká fóra. Jednu chvíli jsem uvažoval o Aprilii, nakonec ale zvítězila Honda. Ještě zbývalo vybrat model. Nejprve jsem vybral NT 650V Deauville. Hodně univarzální stroj a kardan byl silný argument. Ale nakonec se mi přece jen nejvíc líbilo CéBéefko. Cenové důvody a taky fakt, že po těch letech v zásadě začínám, padla volba na CBF 600. Protože jsem si chtěl být opravdu jistý, musel jsem si ji půjčit a vyzkoušet.
Motopůjčovna v Suchdole jí měla. Mimochodem jejich služby a výběr motorek jsou úplně nejvíc, k tomu super přístup a pohoda. Takže poslední víkend v dubnu 2017 proběhl test a dlužno říci, že na jedničku. 
Láska na první pojezd tak říkajíc. 
Ještě před létem jsem našel inzerát a hned si pro ní jel. Je to ročník 2004, má ještě karburátory, ale taky funkční ABS. 
Od začátku přinášela jen radost. Což bylo, mě i jí na jaře 2018 málem osudné. Bylo ještě trošku chladno, ale krásně svítilo sluníčko a já se kochal... No a pak jsem to poslal do pole. Při vší té smůle a zejména mojí bezbřehé hlouposti, jsem měl obrovský kopec štěstí. Po přistání v poli, po asi 50-ti metrech jízdy v měkké hlíně, jsem si tak nějak šikovně lehnul. Odskákala to celá přední kapotáž a výfuk byl plný hlíny, ale přežili jsme, byť jsme byli oba pěkně potlučení. 
Díky kamarádům, kteří to pole prošli a všechny ty kousky plastů posbírali, jsem to mohl z větší části slepit. 
Musel jsem něco málo dokoupit ale voalá, v září jsme vyjeli na naši velkou cestu motovlakem. 
Mám jí moc rád. V.R.